Když jsem tenkrát opustila

ten zařízený dům

plný teplých koberců, závěsů,

jemného přítmí

a obrazů hor

za podzimního časného rána,

netušila jsem, kolik z nás se bude vracet

- a jak dlouho.

Procesí. Monstrance tak vysoko,

že pohled bloudí do mraků,

co mění svůj tvar

podle větru

- to nejdříve.

Pak spirála dolů.

Moll se ozývá stráněmi

mezi úzkými břehy.

Triptych Dospělého,

Rodiče a Dítěte tančen

čtverylkou

ročních dob.

Pochodně.

Ve dně mlh se světlo

neprokouše,

jen klouže podél stěn.

Kolikrát čas se zaoblil,

kolikrát uzly na přímém toku se nedaly rozmotat.

Kolikrát dcery se vracely

pro kočárky,

synové pro pistolky.

Procesí v čase

je pořád v domě.

Konvice na kamnech

- čeká až z mlh vyjde

- čeká tu na mě.